Licence na výrobu elektrické energie z fosilních a jaderných zdrojů

Hnutí DNES představuje unikátní plán řešení vysokých cen elektrické energie. Tento plán spočívá v uvalení licenčních poplatků na elektrickou energii vyrobenou v České republice. Toto originální řešení nejen sníží ceny elektrické energie pro firmy, obyvatelstvo i státní instituce, ale přinese úspory a dokonce příjmy do státního rozpočtu. Z nadpisu tohoto dokumentu by se mohlo zdát, že se jedná o čirý nesmysl. Jak by mohlo uvalení licencí na elektrickou energii vyřešit situaci již tak extrémně drahých energií? Zdánlivě nepochopitelně tento návrh ceny elektrické energie pro tuzemskou spotřebu snižuje a má další významné efekty.

Výroba elektrické energie z jaderných zdrojů představuje pro stát problém dlouhodobého ukládání vyhořelého paliva, riziko potenciálního úniku radioaktivity při nehodě, bezpečnostní riziko v případě války nebo živelní pohromy, jako zemětřesení atd. Uhelné a plynové elektrárny představují problém znečištění ovzduší a vodních zdrojů, problém negativních dopadů těžby uhlí, problém závislosti na dodavatelích z regionů s problematickým geopolitickým vývojem, přínáší riziko přerušení dodávek či riziko nestability cen. Všechny tyto a další problémy a rizika představují extrémní zátěž pro rozpočet jakéhokoliv státu. Tyto extra náklady těžby a produkce v České republice doposud nesli daňoví poplatníci. Je načase tento přístup změnit.

Navrhujeme proto uvalit licenční poplatek na výrobu elektrické energie přímo se odvíjející od spotové ceny na burze a to následujícím způsobem:

Licenční poplatek = spotová cena – (nákladová cena + marže v procentech nákladové ceny)
Spotová cena pro účely výpočtu by mohla být stanovena jako průměrná cena za měsíc např. z cen dosažených v závěru obchodování, ale nebyl by problém licenční poplatek stanovit na denní bázi, jak je vysvětleno níže.
Spotová cena by mohla být vzheldem k volatilitě nahrazena dohodnutou cenou (dále jen závazná smluvní cena) pro dodávky v Česke republice (ať již státním nebo soukromým distributorem), kdy každý distributor může mít jinou závaznou smluvní cenu a množství dodávky.
Pokud by závazná smluvní cena byla nižší než cena, za kterou se prodává elektřina do zahraničí, pak by pro účely výpočtu licence byla použita:
- pro vývoz elekřiny spotová cena
- pro prodej v ČR závazná smluvní cena
Pokud by závazná smluvní cena byla vyšší než cena, za kterou se prodává elektřina do zahraničí, pak by pro účely výpočtu licence byla použita:
- pro vývoz elekřiny závazná smluvní cena
- pro prodej v ČR závazná smluvní cena
Licenční poplatek bude při účtování spotřebiteli v ČR přímo odečten jako podpora či úleva státu, takže cena bude odpovídat součtu nákladové ceny a marže. Marže může být stanovena v takové výši, aby výsledná cena odpovídala ceně před energetickou krizí.
Licenční poplatek při prodeji do zahraničí bude odváděn do státního rozpočtu České republiky. Množství exportované energie lze celkem dobře ohlídat pomocí měření v přenosové soustavě.
Licenční poplatek může být např. stanoven pouze z 90% základu spotové, resp. závazné smluvní ceny, tedy 0.9, tzn. podle vzorce:
- Licenční poplatek = koeficient * spotová cena – (nákladová cena + marže v procentech nákladové ceny)
- Koeficient by po důkladné analýze ekonomického prostředí a energetické situace byl nastaven tak, aby sloužil na straně spotřebitelů k motivaci k úsporám energií, na straně druhé u výrobců k motivaci pro generování zisku, zefektivňování výroby a vyšší produkci energie.
DPH pro spotřebitele by byla vypočtena z ceny po odečtění licenčního polatku (po uplatnění úlevy/podpory od státu), takže by ani DPH nenavýšilo výslednou cenu oproti stavu před krizí.
Zálohy na elektrickou energii se budou počítat bez licenčního poplatku, na základě předpokládaného množství odebrané energie, tak jako doposud, tzn, že zálohy budou zhruba stejně vysoké jako před krizí. Konečné vyúčtování a doplatek-přeplatek bude učiněn minimáůlně jednou ročně, navrhujeme k 31.12. každého roku. Předpokládám, že všechny firmy mají dnes informační systémy, takže to neznamená, že budou muset jejich zaměstnanci pracovat přes vánoční a novoroční svátky, aby koncem ledna mohli vyúčtování rozeslat. Pravidelné a předvídatelné vyúčtování je nezbytné. aby třeba firmy při prodeji energie do zahraničí nevýúčtovaly jen zálohy a nečekaly s vyúčtováním a odvodem licenčních poplatků 50 let. Licenční poplatky z prodeje energie do zahraničí se budou odvádět státu každý měsíc, na základě skutečného vývozu elektřiny a průměrné spotové ceny, bez ohledu na systém záloh a periodu vyúčtování zahraničním zákazníkům.

Na první pohled je zřejmé, že

Spotřebitelé, tedy občané, firmy a instituce veřejného sektoru, budou mít levnou energii
Stát bude získávat ohromné částky z výroby a prodeje energie do zahraničí
Energetické firmy budou mít nadále minimálně stejné a v případě využítí koeficientu spíše vyšší zisky z výroby a prodeje energie na tuzemském i zahraničním trhu.

Vynoří se následující otázky:

Co kdyby byly zálohy stanoveny vyšší než jak má být stanovena v souladu s dobrými mravy, aby nepoškozovala spotřebitele? Jak se to promítne u spotřebitelů a jak u elektrárenských společností?
Co zabrání elektrárenské společnosti stanovit pro prodej v České republice cenu energie vyšší než spotová cena?
Co zabrání elektrárenské společnosti prodat veškerou energii do zahraničí nebo pokud se tak stane, jak stát zajistí elektrickou energii pro české spotřebitele?
Co když bude spotová cena příliš volatilní a elektrárenská společnost bude ochotna nabídnout po určité období nižší cenu energie? Není zde riziko spekulace na výši licenčního poplatku a nebudou se elektrárenské společnosti pokoušet vyhnout alespoň částečně odvodům státu např. prodejem energie do zahraničí přes jiné distributory či účelově založené firmy? Co zabrání společnosti prodat energii jinému subjektu v České republice, který by pak přeprodával energii do zahraničí se ziskem?
Co by se stalo, kdyby elektrárenská společnost špatně odhadla budoucí vývoj spotové ceny a tzv. závaznou smluvní cenu stanovila příliš vysoko?
Co kdyby stát potřeboval nakoupit elektrickou energii v zahraničí za spotové ceny na burze?

Odpovědi na tyto a další otázky budou zřejmé z následující analýzy problematiky licencování výroby a prodeje elektrické energie.

Analýza dopadů navrhované licenční politiky

Uveďme několik číselných příkladů a na nich si popišme dopady na spotřebitele, elektrárenské společnosti a stát.

Zálohy by měly být stanoveny podle uvedeného výpočtu, což je doporučení, ale ne nařízení. Ovšem úpravou zákona bude stanoveno, že pokud zálohy budou převyšovat vyúčtovavou částku o více než 10%, tak dodavatel zaplatí oběrateli z částky záloh, která převyšuje vyúčtování, úrok stanovený jako průměrný úrok uplatněný u poskytovaných komerčních úvěrů. Tento úrok bude vyhlášován Českou národní bankou na základě informací, které získá z komerčních bank, případně jinou metodou, např. navázáním na jinou sazbu vyhlašovanou či monitorovanou (pokud bude transparentní) národní bankou.

Elektrárenské společnosti a distributoři se tak budou muset snažit uplatnit zálohy tak, aby odpovídaly co nejblíže konečnému vyúčtování, což může vést i k nutnosti úpravy záloh během účtovacího období. Pokud budou zálohy příliš vysoké, hrozí těmto společnostem platby úroků odběratelům, pokud budou zálohy příliš nízké, budou muset produkci finacovat z vlastního kapitálu nebo půjček. Tento postup je bude motivovat ke konzervativnímu a opatrnému přístupu, na rozdíl od spekulace na spotovou cenu, jako se to děje nyní, bude je motivovat ke sjednávání kontraktů na delší období, zpravidla min. alepsoň na jeden rok.

Elektrárenská společnost by mohla stanovit závaznou smluvní cenu pro české zákazníky na úrovni vyšší než je spotová cena. V takovém případě by byly licenční poplatky vyšší a dopad by se projevil podle výše koeficientu takto:

Koeficient 1 – spotřebitelé v ČR by vzhledem k úlevě od licenčního poplatku (energetické spotřební daně) platili stále stejně, vývoz do zahraničí by vysoký licenční poplatek prodražoval až do stavu, kdy by zisk byl nulový nebo záporný.
Koeficient nižší než 1 – spotřebitelé v ČR by vzhledem k úlevě od licenčního poplatku (energetické spotřební daně) neplatili plnou cenu, ale např. při koeficientu 0.9 cenu jen nepatrně vyšší, což by přinášelo zisk elektrárenským společnostem. Vývoz do zahraničí by vysoký licenční poplatek prodražoval až do stavu, kdy by zisk byl nulový nebo záporný. Pokud by závazná zmluvní cena byla extremně vysoká, mělo by to na elektrárenské společnosti následující dopad

Elektrárenské společnosti by tudíž při extrémně vysoké závazné smluvní ceně nebo při propadající se spotové ceně a kontraktům, které jsou schopny pro vývoz uzavřít, dostaly do situace, kdy by licenční poplatky odváděné do státního rozpočtu za vývoz byly tak vysoké, že by vývoz mohl být ztrátový a společnosti by to nutilo přehodnocovat tuzemské kontrakty a snižovat ceny tak, aby odpovídaly nižším spotovým cenám, současně by vzhledem k hrozícím úrokům ze záloh byly nuceny snižovat i zálohy.

Elektrárenské společnosti by také mohly při koeficientu 0.9 stanovit extrémní, např. 10-ti násobnou cenu oproti ceně spotové, přestat vyvážet elektřinu, aby nemuseli odvádět licenční poplatky. Hrozí zde tedy, že by se snažili dosáhnout nezaslouženého zisku ve výši (1 – koeficient) * dohodnutá smluvní cena, tedy 0.1 * dohodnutá smluvní cena. Tady je ovšem riziko, že by stát musel nakoupit elektřinu za spotové ceny v zahraničí. Ovšem tuzemským výrobcům by se propadl odběr dramaticky, při současně prodělečném a tedy takřka nemožném vývozu, by se propadl obrat takovým způsobem, že by se okamžítě dostaly do obrovské ztráty, tak by musely přehodnotit situaci a opět snížit ceny pro tuzemský trh, došlo by tak k vyrovnání nabidky a poptávky na úrovni maximálního využití veškeré vyrobené elektřiny někde blízkosti spotových cen.

Elektrárenská společnost by mohla stanovit závaznou smluvní cenu pro české zákazníky na úrovni nižší než je spotová cena. V takovém případě by byly licenční poplatky pro tuzemskou spotřebu nižší a dopad by se projevil podle výše koeficientu takto:

Koeficient 1 – spotřebitelé v ČR by vzhledem k úlevě od licenčního poplatku (energetické spotřební daně) platili stále stejně, vývoz do zahraničí by byl zatížen průměrnou spotovou cenou, takže zisk společností z exportu by byl v přímé závislosti na množství výroby a prodeje pro export, nikoliv na ceně.
Koeficient nižší než 1 – potřebitelé v ČR by vzhledem k úlevě od licenčního poplatku (energetické spotřební daně) platili stále stejně, jelikož se uplatní úleba od licenčního poplatku. Vývoz do zahraničí byl podroben licenčnímu poplatku ze spotové ceny, takže zisk společností z exportu by byl opět v přímé závislosti na množství výroby a prodeje pro export, nikoliv na ceně.

Elektrárenská společnost by mohla veškerou vyrobenou energii vyvézt do zahraničí. V takovém případě by odvedla státu licenční poplatky ve výši odpovídající spotové ceně, takže stát by mohl nakoupit veškerou energii za spotové ceny na burze a českým spotřebitelům, fyzickým osobám i firmám kompenzovat cenu z těchto licenčních poplatků. Samozřejmě je zde určité riziko, že nakoupená energie bude dražší nebo levnější, takže stát by mohl vydělat, ale i prodělat, ale stále by dopad byl o 10 řádů nižší než jaký vyplývá ze současného návrhu na zastropování a doplácení rozdílu státem.

Pokud by např. elektrárenské společnosti prodaly energii za 400 EUR za 1 MWh, tedy dejme tomu za 10 tisíc Kč a stát by získal licenční poplatek ve výši 10tis Kč minus (náklady 500 Kč + marže 100 Kč), tedy 9400 Kč, a pokud by stát, ať již z důvodu volatility spotové ceny nebo z důvodu nákupu v jiném časovém rozmezí, nakoupil např. za 500 EUR, tedy zhruba 12500 Kč, tak by stát doplácel 2500 Kč, pokud by chtěl plně cenu kompenzovat českým spotřebitelům, což v exterémní případě nákupu celé roční spotřeby ČR, ted yzhruba 73TWh stálo 182.5 miliardy Kč. To je ovšem skutečně extrémní situace a pravděpodobně by bylo únosné, aby každý občan i firma zaplatila těch 500 + 100 + 2500, tedy celkem 3100 Kč za 1MWh silové elektříny, nepočítaje distribuční a další poplatky. Je to sice stále mnohem více než v době před krizí, ale rozhodně to není tak vysoká cena, jaká hrozí v současné době.

Elektrárenská společnost by mohla s jinou českou firmou ať již zavedeným distributorem nebo účelově vytvořenou firmou dohodnout kontrakt. Tato firma by pak při prodeji do zahraničí byla vystavena stejným licenčním poplatkům ze spotové ceny uvaleným na vývoz, jako původní výrobce elektřiny. Bylo by nutné ohlídat, aby takové účelově založené firmy pravidelně odváděly licenční poplatky na základě měření v přenosové soustavě, aby nedošlo k tomu, že se tyto firmy budou vyhýbat placení a po určité době skončí v bankrotu bez jakýchkoliv prostředků a majetku. Takové jednání již známe z minulosti a lze to ohlídat. Takové firmy by měly složit vysokou kauci a jejich vývoz elekřiny a platby musí být podrobeny pravidelné kontrole.

Výhody navrhované licenční politiky

Spotřebitelé budou mít ve výsledku stejné ceny jako před krizí nebo mírně vyšší, pokud bude (z důvodu motivace k úsporám a motivace k budování obnovitelných zdrojů) stanoven nižší základ spotové a závazné smluvní ceny prostřednictvím koeficientu nižšího než 1. Spotřebitelé dostanou vyúčtování, kde bude uvedena výše licence a ve stejné výši úleva státu, jako záporná částka, budou tudíž přímo platit jen nákladovou cenu a marži za silovou elektřinu plus distribuční poplatek.
Státní rozpočet získá příjmy z licenčních poplatků. Např. při spotové ceně 400 EUR za 1 MWh by licenční poplatek při koeficientu 1 mohl být 10tis Kč minus (500 Kč + 100 Kč), tedy 9400 Kč. Při současném ročním exportu zhruba 10 TWh by příjem do státního rozpočtu činil za 1 rok 94 miliard Kč!!! Samozřejmě z prodeje v tuzemsku by to byla jen DPH.
Elektrárenské společnoti budou mít stále značný zisk, pravděpodobně o něco vyšší než před krizí, budou muset velmi obezřetně a konzervativně stanovovat zálohy i závaznou smluvní cenu pro výpočet licence, aby jim příliš vysoká licence nebránila vyvážet energii, ani aby prostřednictvím chybně stanovených záloh neměli problém s financováním.
Jednoduché uplatnění licenčního poplatku je možné například formou spotřební daně, kdy bude nutné zákon pouze doplnit o půl až jednu stranu, což by bylo možné schválit velmi rychle vzhledem k tomu s jakým kvapem se dnes podobné věci projednávají a odhlasují v parlamentu ČR.
Pravidla a směrnice Evropské unie nebou nijak porušována, jelikož definují minimální úrověň daňového zatížení, takže uvalením vysokých licenčních poplatků, resp. spotřební daně, se ČR nedostane do rozporu s evropskými směrnicemi.
Regulace nebudou uplatněny vůbec, nebude nutné žádné zastropování cen, dokonce ani omezovaní vývozu elektřiny.
Tržní princpy, tedy nabídka, poptávka a stanovení ceny by fungovaly zcela podle principů tržního hospodářství.
Principy kapitalismu, tedy rozhodování elektrárenských společností o tom, komu nabídnou elektrickou energii a za jakou cenu, nebudou dotčeny, stejně tak správa majetku akcionářů, jejich práva a prosazování jejich zájmů nebudou narušeny, management bude tedy nadále pracovat ve prospěch svých akcionářů. Kapitál bude chráněn, žádné vykupování podílů ani jiná forma kontroly nad společnostmi nebude nutná, znárodňování už vůbec nepřipadá v úvahu (víme kam to vede).
Obnovitelné zdroje by se mohly stát výhodnou alternativou, protože na ně by se licenční poplatky nemusely vztahovat a tudíž by i při vyšších nákladech mohly generovat zisk vzheldem k možnosti prodávat za stejné ceny jako u fosilních zdrojů.

Nevýhody navrhované licenční politiky

Elektrárenské a distribuční společnosti nebudou příliš nadšené touto licenční politikou, při vidině extrémních zisků, které by jinak mohly dosáhnout.
Výroba elektrické energie na bázi fosilních paliv a jaderného paliva nebude lákavá pro další investory, takže asi nelze očekávat zvýšní kapacity v oblasti těchto technologií.

Vyzýváme vládu a parlament České republiky, aby se tímto plánem licenční politiky v oblasti energetiky začaly urychleně zabývat.